Už zase zešílela…!
Martina Holánková Chudák kocour. Ač úplně obyčejný zrzek z venkovské půdy, provází ho už několik let problém s močovými kameny provázený záněty močového měchýře. Není můj. Patří mé kamarádce Pavle, ale nevím, čím jsem si zasloužila, že vždy vyžeru tyto jeho „radosti“. Teď to obnáší pouhé vpravení pilulky antibiotika do kočičího žaludku. Kdo má zkušenosti s podáváním léků kočkám mi jistě dá zapravdu, že mňoukající společníci nepatří mezi trpělivé pacienty. Dokonce jsem četla kdysi humorný mail, obsahující návod, jak lék do kočky dostat, končící odrovnáním obou zúčastněných stran a zdemolováním obydlí jako bonusem navrch.
Naštěstí Tygr (tak se chlupáč jmenuje) pochopil, že se nenechám zastrašit a vždy nakonec dosáhnu svého. Ovšem před pár lety, když mu panička odjela na dovolenou a já s ním absolvovala cévkování, následnou předoperační přípravu, operaci a pooperační rekonvalescenci, jsme si teprve vzájemně vymezovali mantinely, takže se veškeré zákroky neobešly bez oboustranného řevu. Od té doby si mě při každé návštěvě přeměřuje pohledem a pátrá v mém chování po náznacích, že jsem zešílela a opět se ho rozhodla léčit.
Tuším, že zítra při další dávce léku nastane honička, protože ví, že když mě šílenství popadne, hned tak mě nepustí. Ještěže nemůže vědět, jaký strach mám i z malých výšek. Určitě by se mi schoval na pod strop vestavěnou postel a až do nejvzdálenějšího rohu, odkud by se na mne škodolibě šklebil.
PS: To by mě tedy zajímalo, kdo mu to o těch výškách prásknul!
Publikováno též na www.webmagazin.cz
Martina Holánková
Závod
Náměstím prosyceným nervozitou a napětím zazněl hlasitý povel „Kdo neskáče, není Čech..hop-hop-hop...“ , načež se mohutný dav rozvlnil jako rozbouřené moře. Co na tom, že teplota dosahovala ke třicítce a horký vzduch se tetelil nad rozpálenou dlažbou. Oči zúčastněných nevnímaly kromě obřího plátna téměř nic.
Martina Holánková
Má v tom prsty „Otčenáš“?
Někdy si říkám, že bych neměla nad věcmi, které se mi dějí, hloubat. Možná si ti, kteří přečtou můj článek, významně zaklepou na čelo, či mě rovnou odešlou na psychiatrii, ale jen popíšu, co se stalo.
Martina Holánková
Žít či nežít?
Encyklopedie říká, že pojmem eutanazie (euthanasie) se rozumí usmrcení na žádost (též asistovaná sebevražda), v některých méně obvyklých případech jako ulehčení umírání, zejména tlumením bolestí, neuspišující však smrt nemocného. Usmrcení na žádost, tedy se svolením poškozeného, stejně jako asistovaná sebevražda, je z hlediska českého trestního práva nedovolené a je posuzováno jako vražda.
Martina Holánková
Ovládá vás reklama?
Reklamy vykukující z každého rohu, časopisu a billboardu nám za posledních pár let vlezly hluboko do podvědomí. Kupujeme prací prášky doporučené usměvavou paní na obrazovce, jíme živé jogurty, protože tomu fešákovi pomohly od problémů s trávením a na zubní pastu, kterou si chrup leští roztomilý bobr, nedáme dopustit. Jindy ale díky vlivu reklamy můžeme zažít i humorné příběhy.
Martina Holánková
Veverka k reklamaci
Před necelým rokem jsem se stěhovala do menšího bytu. Proto jsem řešila otázku, „kam s ním“. Ne tedy jako pan Neruda se slamníkem, ale se svým milovaným počítačem. Vybrala jsem mu krásné místečko v rohu obývacího pokoje, ale z důvodu úspory prostoru a taky abych si udělala radost, rozhodla jsem se pořídit si prostorově méně náročný LCD monitor.
Martina Holánková
Když doma vládne strach
Bosé nožky studily ve sněhu a noční košilka v mrazivém větru příliš nehřála. Vyběhla z domu tak, jak spala. Třásla se zimou a strachem dohromady. Cíl její cesty naštěstí neležel daleko.
Martina Holánková
Sex po sms
Když se mě před pár lety jednou zeptala dotčeně moje matka, zda jsem jí náhodou z legrace neposlala esemesku, nechápala jsem v té chvíli co myslí. Nic jsem neposílala, a když mi pak přečetla obsah zprávy, pomyslela jsem si, že o mně má „pěkné“ mínění. Jednalo se totiž o 160 znaků vulgárního popisu sexuálního aktu, odeslaného z neznámého čísla. Rozhodla jsem se tedy jako detektiv Colombo vypátrat, kdo se za tím skrývá. Řekla jsem si, že na to musím ale od lesa.
Martina Holánková
Díky za krev, milá Novo!
Nevím jak vy, ale já se nemohu poslední dobou ubránit pocitu, že se nás televize Nova (a nejen ona) rozhodla utopit v krvi. Už slyším názory, že můžu televizi přece vypnout a nemusím se dívat a vím, že ony hlasy mají pravdu. Osobně sledování televize příliš neholduju, ale stejně mě to klidnou nenechává. Proč?
Martina Holánková
Díra na trhu
Tento týden mě potěšily hned dvě věci. Jednak že nejsem slepice a ani nemám ptáka (tím myslím pochopitelně opeřence) a pak, že se číslovka označující můj věk převalila přes třicítku (už před pár lety). Zprávy přinesly opět novinku, týkající se odchodu do důchodu. Pravda, zasloužený odpočinek mě jen tak nečeká (pokud vůbec někdy), ale přesto s mrazením v zátylku poslouchám podobné zprávy. Občas mi fantazie předhodí šťavnatý kousek (zvlášť když mě zabolí v rameni), ve kterém pracuji coby shrbená stařena se silnými brýlemi a zkřivenými prsty, jen stěží přemáhající třes rukou (pracuji jako manikérka – pedikérka).
- Počet článků 11
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1272x
Více na mých stránkách nebo na webmagazínu Rozhledna kam přispívám.