Veverka k reklamaci
www.flickr.com Zajela jsem tedy do Datartu a tam objevila cenově zajímavý exemplář. Z radosti, že se mi podařilo nakoupit výhodně, jsem „ušetřené“ finance investovala do elegantně vyhlížející černé klávesnice s pohodlně širokými klávesami. Monitor i klávesnice fungovaly dobře, jen po půl roce se mi začala některá písmenka stírat a mizet. Nejprve jsem jen nevěřícně kroutila hlavou, ale pak mě to začalo docela štvát. Jenže prodejna neleží za rohem a moje čtyřkolová plechovka neskýtala záruku, že by přežila cestu tam a zpět, aniž by se z ní neutrousila nějaká součástka. Takže jsem se víceméně smířila s tím, že nechám písmenka postupně mizet. Jenže pak se rozhodl i monitor, že už si odpracoval dost a nejdříve jsem ho musela dlouhé minuty přemlouvat, aby mi ukázal nějaký ten obrázek až nakonec už ani neškytl a zůstal černý. Nezbývalo tedy nic jiného, než situaci začít řešit.
Přemluvila jsem kamarádku, aby se mnou zajela do prodejny, kde jim ukážu onu monitorovou zdechlinu a cestou vezmu provětrat i olysalou klávesnici. Když mi ochotný prodavač nataženým prstem ukázal, kde mohu uplatnit reklamaci, usadila jsem se u patřičného okýnka a čekala, kdy se kdo objeví. Uběhlo asi 5 minut a nikde nikdo. Pak se odkudsi ze skladu vynořil pán, přeměřil mě pohledem, cosi na baličce zabalil a zase zmizel v útrobách otevřených vrat. Po další minutě či dvou vyšla slečna. V jedné ruce zbytek jakéhosi pokrmu v ubrousku a v druhé limonádu v lahvi. Beze slov ke mně došla, mohutně přežvykujíc se shýbla, vzala potištěný papír a opět odcházela, jako bych byla vzduch. Zvedla jsem se, abych ji nenápadně upozornila, že tam čekám. Nehla ani brvou, papír odnesla, ale kupodivu se hned vrátila zpět. Přišla zase až ke mně, otevřela limonádu a lačně se napila. Nakonec se posadila, upřela na mne zkoumavý pohled a konečně se zeptala, co chci.
V hlavě mi sice vyskočilo několik odpovědí, ale nakonec jsem se jen usmála a odpověděla, že potřebuju reklamovat u nich zakoupené zboží. Tím jsem ji definitivně otrávila. Možná čekala, že jí u okénka reklamací nabídnu hlavní roli ve velkofilmu. Místo toho jsem z tašky vytáhla klávesnici a doklad o koupi. Slečna ji vzala do ruky, prohlédla a konstatovala, co s ní mám za problém. Upozornila jsem ji, že pokud si nevšimla, tak 8 písmenek nelze přečíst a i zbylá písmenka začínají mizet. Na to mi ji podala zpět a odvětila, že to nelze uplatnit jakožto reklamaci, protože zmíněná závada vznikla tím, že ji moc používám. Optala se, zda na ní píšu denně, a když jsem souhlasně kývla, nasadila vítězoslavný úsměv typu „já to věděla“. Snažila jsem se upozornit, že písmena začala mizet už po necelém půlroce a u jiných klávesnic (podstatně levnějších) vydržela i několik let za daleko hrubšího zacházení. Slečna už se mou malichernou závadou dál evidentně nemínila zabývat.
Vyndala jsem tedy monitor a snažila se popsat, co dělá a teď vlastně už nedělá. Slečna na mne sice divně zírala, ale měla jsem dojem, že kdybych mluvila do zdi, dostalo by se mi větší pozornosti. Do počítače naťukala údaje o mé osobě a bydlišti a zarazila se u kolonky popis závady. „Cože tomu je?“ zeptala se nezúčastněně. Začala jsem tedy znovu popisovat, jak monitor nejdříve dlouho nabíhal a teď už nefunguje vůbec. „Hmm a zkusila jste ho připojit k jinému počítači?“ „Ano, zapojila jsem ho k jinému počítači a nefunguje“, odpověděla jsem jí. „A ten druhý počítač s jiným monitorem fungoval?“ ptala se lhostejně. Měla jsem chuť na ní zařvat, že nejsem takový idiot, abych ho zapojila k počítači, co nefunguje, ale ovládla jsem se. Pak to chvíli vypadalo, že přemýšlí. Ovšem když se zeptala, co tam tedy má napsat, došlo mi, že přemýšlení pouze předstírala. To jsem už ale i já nevydržela a mezi zuby procedila „nefunguje“! Přeměřila si mě pohledem a pak naťukala, NEFUNGUJE. Zbytek (vytisknutí a podpis) už proběhl hladce. Já se jen celou dobu bála, aby se nezeptala, jestli jsem ho každý den zapínala. Aby mi ho totiž nevrátila se slovy, že jsem ho třeba vykoukala.
Po cestě domů mě napadlo, že bych mohla výrobci navrhnout, zda by tuto klávesnici nechtěl prodávat jako speciál pro výuku psaní. Cenu by tomu pochopitelně patřičně navýšil. Každý, kdo by se chtěl naučit psát, by měl totiž jen omezenou dobu pro to, aby bezchybně rozpoznal, kde má které písmenko své místo. Kdo by se to zhruba do půl roku nenaučil, musel by si pořídit klávesnici novou, protože na původní by už žádná písmenka nenašel.
Možná budu nakonec oceněna za dobrý nápad. A pokud ne, život půjde dál. Nerada bych totiž skončila jako veverka, kterou jsme po cestě zpátky viděli. Čekali jsme u přejezdu, až projede vlak, když tu náhle přiběhla veverka a měla namířeno přímo k jedoucí soupravě. Chvilku se zastavila a jakoby se rozhlédla a pak se vrhla přímo pod jedno z kol, které ji rozťalo v půli. Veverka sebevrah! Nechápala jsem, co toho malého tvora vedlo vrhnout se přímo pod kola vlaku, když ho nic nepronásledovalo, ale pak jsem si vzpomněla na „ochotnou“ slečnu v prodejně a v duchu si říkala, že jestli i veverky mají nějaké reklamace…
Martina Holánková
Závod
Náměstím prosyceným nervozitou a napětím zazněl hlasitý povel „Kdo neskáče, není Čech..hop-hop-hop...“ , načež se mohutný dav rozvlnil jako rozbouřené moře. Co na tom, že teplota dosahovala ke třicítce a horký vzduch se tetelil nad rozpálenou dlažbou. Oči zúčastněných nevnímaly kromě obřího plátna téměř nic.
Martina Holánková
Má v tom prsty „Otčenáš“?
Někdy si říkám, že bych neměla nad věcmi, které se mi dějí, hloubat. Možná si ti, kteří přečtou můj článek, významně zaklepou na čelo, či mě rovnou odešlou na psychiatrii, ale jen popíšu, co se stalo.
Martina Holánková
Už zase zešílela…!
Z gauče každý můj pohyb sledovaly dvě velké žlutozelené oči. Věděl, že tady něco nesedí. Když jsem se k němu nenápadně přibližovala, jeho mozek rychle zvažoval, zda se pokusit utéct, nebo se jen přikrčit a snažit se jako chameleon splynout s potahem. Nakonec zvolil druhou variantu a já po něm sáhla dřív, než pochopil, že maskování selhalo a mohl se pokusit o únikový manévr.
Martina Holánková
Žít či nežít?
Encyklopedie říká, že pojmem eutanazie (euthanasie) se rozumí usmrcení na žádost (též asistovaná sebevražda), v některých méně obvyklých případech jako ulehčení umírání, zejména tlumením bolestí, neuspišující však smrt nemocného. Usmrcení na žádost, tedy se svolením poškozeného, stejně jako asistovaná sebevražda, je z hlediska českého trestního práva nedovolené a je posuzováno jako vražda.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Za znásilnění a pokus o vraždu patnáctileté dívky dostal Ukrajinec 19 let
Krajský soud v Plzni odsoudil na devatenáct let Ukrajince Viktora Veselovského, který se loni v...
Svobodu se lidovci snažili dostat pryč ze strany, teď kauzu odkládají
Lidovecká snaha vystrnadit ze strany jednoho ze svých nejznámějších poliků, bývalého šéfa strany a...
OBRAZEM: Jako kolonie na Marsu. Prach ze Sahary zbarvil Athény do oranžova
Obloha nad jižním Řeckem se zbarvila do oranžova. Akropoli a další athénské památky zahalila v...
Policie rozbila gang falešných bankéřů. Volali z Ukrajiny, obrali stovky důvěřivců
Královéhradečtí policisté rozkryli organizovanou skupinu, která má na svědomí podvody tzv....
Pronájem bytu 1+1, Praha 3 Vinohrady
náměstí Jiřího z Lobkovic, Praha 3 - Vinohrady
15 500 Kč/měsíc
- Počet článků 11
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1272x
Více na mých stránkách nebo na webmagazínu Rozhledna kam přispívám.