Díky za krev, milá Novo!

Nevím jak vy, ale já se nemohu poslední dobou ubránit pocitu, že se nás televize Nova (a nejen ona) rozhodla utopit v krvi. Už slyším názory, že můžu televizi přece vypnout a nemusím se dívat a vím, že ony hlasy mají pravdu. Osobně sledování televize příliš neholduju, ale stejně mě to klidnou nenechává. Proč?

Televizi sledují ve velké míře děti. Bohužel. Namísto toho, aby se věnovaly sportu, anebo hrám, tráví čas u „kouzelné bedýnky“, která jim den za dnem předkládá zabíjení na sto způsobů. Nelze se pak divit, že vzrůstá vzájemná nesnášenlivost, agresivita a brutalita. Nepřekvapí mě žáci základní školy, kteří týrají spolužáka. Vždyť takové chování mají důkladně okoukané z televizních seriálů.

Nedávno jsem sice zaznamenala názor, že seriály a počítačové hry plné násilí nemohou správně vychované děti ovlivnit, ale já si to nemyslím. Nejsem sice tak stará, abych měla tolik zkušeností, ale vzpomínám si velice dobře, že když jsem byla školního věku, v televizi žádné krváky neběžely. Napětí se dalo vytvořit i bez střev vyhřezlých z rozpáraného břicha oběti. K tomu, aby mě mrazilo v zádech, stačilo vidět bílé vrahovy tenisky. Ovšem dnes by podobná kriminálka velké procento diváků nejspíš nudila. Nepřipadala by jim asi dostatečně akční. Prostě tím, že se v televizi ukazuje stále více krve, posouvá se naše měřítko tolerance stále více.

Více než krimiseriály, kde zápletky i krev nejsou pravé, mě irituje pořad „112 v ohrožení života“. Některé reportáže sice hodnotím jako opravdu záslužné, poučné a výchovné, ovšem na druhou stranu mi uniká důvod, proč se zde ukazují autentické záběry zavražděných lidí (například tělo ubodané ženy, ležící v tratolišti krve). Nestačilo by jen říct, jak se vražda stala? To by asi nepůsobilo dostatečně „exklusivně“.

Jen pro zajímavost jsem si udělala průzkum programové skladby televize Nova dne 4. 7. 2007. Počítala jsem jen pořady mezi šestou ranní a skoro jednou hodinou po půlnoci následujícího dne. Neodečítala jsem reklamní bloky a vyšlo mi, že za uvedenou dobu (tj. 1120 minut) můžeme vidět:

215 minut zpravodajství včetně Snídaně s Novou
175 minut komedií a humorně laděných seriálů
55 minut seriálu z lékařského prostředí
50 minut sci-fi seriálu
80 minut rodinného filmu
45 minut publicistiky
500 minut seriálů s kriminální tématikou

To znamená, že přibližně 45 % vysílacího času můžeme sledovat pořady s kriminální tématikou (převážně vraždami). Vezmu-li v úvahu, že jde o deset pořadů, v každém s jedním zamordovaným, tak za den lze shlédnout minimálně deset mrtvol. A to nepočítám záběry zabitých při autonehodách, které si můžeme „vychutnat“ ve zpravodajství.

Proto se nedivím, že televizních diváků ubývá. Oni se už na to nemohou také dívat. Sahají raději po knihách a časopisech, hledají informace na internetu, vzdělávají se a v neposlední řadě se věnují vlastním rodinám a dětem. Možná paradoxně to, co mělo diváky k obrazovkám přilákat, způsobilo jejich odliv. Patrně to s naším divákem není tak zlé, jak jsem si zprvu myslela.

A za to bych chtěla poděkovat. Hlavně tobě, Novo.



Publikováno též na www.webmagazin.cz